Z kapitoly Zrození jednorožce
V jednom jarním dni roku 1968 v Dolních Kounicích si to přihrbeně s trochou obav hasí svým charakteristickým houpavým krokem ulicí Tovární, tehdy Švermovou, pod okny fízlárny, tj. stanice Veřejné bezpečnosti, mánička se zrzavě přebarvenými vlasy. Tentokrát bez povšimnutí místních strážců zákona, kteří občas pokuřovali a bezduše lelkovali u okna. Měl namířeno do Brna. Nasoukán do vlastnoručně ušitých žlutých bederních kalhot z roletoviny, v dámských semišových botách a se startkou v koutku nakračoval okolo fary do města. Pod zeleným svetrem měl květovanou košili coby módní symbol doby a na krku řemínek s křížkem a korálky…
Z kapitoly Buben a řev, řev a buben
Spojovala nás láska k rockové hudbě, k dlouhým vlasům a jisté, tehdy ještě dosti abstraktní, dětinské revoltě vůči systému. V roce 1972 jsme ještě měli spoustu bláhových snů, na jejichž základech vyrůstal dolnokounický underground. Byli jsme vlastně ještě děti, které mezi řáděním předpubertálních a pubertálních partiček už mlhavě přemýšlely o obrysech jakéhosi nutkavého pocitu být kreativní … .
Ataman Víťa Pohanka a Zdenál Šín, zvaní kozáci, to byl základ bojůvky, která pracovala přímo sofistikovaně jako záškodnická a teroristická skupina. Bylo jim tehdy něco přes padesát, avšak s rozumem rovnajícímu se v mnoha ohledech našemu. Aktivně začali záškodničit od minimálně 1,5 promile alkoholu v krvi. To pak vytvářeli konspirativní plány na likvidaci kounických komunistických funkcionářů pomocí prokopaných tunelů, manipulací s trhavinami či dalších destruktivních prvků, známých ze špionážních filmů. Než došlo od teorie k praxi, byli naštěstí už tak ožralí, že nebyli schopni vůbec žádné konverze, natož diverze.
Z kapitoly Jak kohouti v aréně
Nahrávali jsme si však pouze progresivní a nové trendy. Například Talking Heads, Chrome, Throbbing Gristle, Psychic TV, Cabaret Voltaire, Suicide, Pere Ubu, Christian Death, Joy Division, Tuxedomoon, a s tím i starý závan industriálního myšlení v novém kabátě. Hodně jsme četli věci starých beatníků, prózu od Jacka Kerouaka a velmi příznačnou a nám sympatickou tvorbu Charlese Bukowského, básně Allena Ginsberga a Chladné syrovosti od Wiliama S. Burroughse. A tak se i žilo. „At full blast.“
Z kapitoly „Tak jako houby po dešti vyrazí, tak jako listy po zimě zetlejí, tak jako sochy, který se nesmějí, stejně ti nikdo v životě nepoví, co dál.“
Hledali jsme směr. Hledali jsme novou image. … Skokan jednou při bourání staré králíkárny objevil ve stropu prastarou bočnici z koňského povozu s nápisem Adolf Morgenstern. Byla to náhoda, kterou nám seslal Pán nejvyšší. … Starý pan Adolf Morgenstern zahynul v koncentráku s ostatními kounickými židy. Jeho dcera Ruth Morgensternová-Kopečková přežila holokaust jako jediná z rodiny. S úctou k jejich památce, kvůli vztahu ke kounické židovské čtvrti opředené mystickým tajemnem a skutečnosti, že jsem se v této čtvrti města narodil, a protože můj děda byl u Adolfa Morgensterna zaměstnán jako formanský kočí, jsme zvolili jeho jméno jako název naší skupiny.
Z kapitoly Zahraniční kontakty a přátelé dolnokounického androše
Cesta do Polska byla v osmdesátých letech jak dobrodružná, tak nebezpečná. Návštěvy mohly skončit zatčením, odebráním pasu či vyhoštěním. … Rok 1980 se v Polsku odehrál ve znamení vzniku Nezávislého samosprávného odborového hnutí Solidarita, které radikálně změnilo situaci v zemi, a léta 1980–1981 byla vrcholným obdobím hnutí polských hippies.
…Po příjezdu do Čenstochové jsme se setkali se zbytkem výpravy z Dolních Kounic. Společně jsme se utábořili v táboře hippies, kde jednotlivé poutníky vítal kněz Szpak. Komponovaný večer s hudbou, představení hnutí Hare Krišna a recitace poezie umocnila nebývale přátelskou atmosféru, na kterou náš dolnokounický underground nebyl připraven.
Z kapitoly Umělecké sdružení HoPoKa Art
Co však mladé lidi v tak těžké době na surrealismu přitahovalo? Nejen poznání sebe sama, ale i dobrodružství svobody uprostřed zadrátované a nesvobodné republiky. Surrealismus se svým hlubokým zaujetím pro sen, fantazii, svobodu, lásku a poezii, představoval hlavní opak socialistické ideologie a protiklad ke krotkému, často komerčnímu, totalitním režimem povolenému umění. A nejen surrealismus, ale jiné směry, jak se mohli oba protagonisté později přesvědčit, mohly vyjadřovat protest proti oficiální kulturní politice.
… Výstavu doprovázela reprodukovaná hudba skupiny Tangerine Dream z alb Tangram (1980) a Stratosfear (1976). U vstupu do katedrály měli návštěvníci možnost zaznamenat svoje zážitky do návštěvní knihy … Výstava splnila svůj účel. Občané Dolních Kounic, kteří výstavu navštívili, v knize návštěv napsali, že ne všichni vlasáči jsou omezenci a alkoholici. StB však zastávala opačný názor. …